V této sekci se chci věnovat mým zkušenostem v chovu těchto papoušků. Najdete zde mé zkušenosti s líhnutím, ale také umělý odchov mláďat, které samice zavrhla.

        Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy budu věnovat papouškům a to, že dojde i na odchovy. První skoro papoušek v rodině byla bratrova modrá andulka, kterou jsme dostali od chovatele. Po roce na to jsem od svého kamaráda ze školy, který se zabývá chovem papoušků, dostala samičku agapornise růžohrdlého mutace zelená - Molly. Do té doby jsem měla doma akorát drobné hlodavce jako byli křecci, osmák degu apod.. Chov papoušků byl pro mě vzdálený a z mého hlediska odchov papoušků pro laika zcela nemožný. Tím začalo por mě neuvěřitelné zkoumání papoušků všeho druhu od A až po Z. Velice mě to začalo zajímat a po roce jsem si ze zverimexu přinesla snad dobře určeného samečka Kubu - mutace modrá. Zkoušela jsem je spářit, ale Kuba bral Molly za svojí mámu a ne jako přítelkyni a tak se moc nepohodli. Zhruba po půl roce jsem to zkoušela znovu a povedlo se. Jen Molly už učila Kubu samým nemravnostem jako bylo štípání lidí apod. věci, které kuba neznal a chtěl se mazlit.

První krok

         Další krok bylo vytvoření co nejlepšího zázemí pro hnízdění a mláďata. Voliéra byla v dané době nemožná, tak jsem je opatřila velkou klecí. Kamarád mě vybavil budkou a radami. Do klece jsem zavěsila budku a nastalo pro mě velké sledování a zážitky, také jsem obohatila stravu pro případ snůšky, v kterou jsem ani nedoufala. Do starvy jsem začala přidávat více ovoce a zeleniny, vařená vejce i se skořápkou a vaječnou sušenou míchanici a také větší množství vitamínů. Udává se, že přilepšením stravy se nastartují mechanismy pro hnízdění.

Hnízdění

       Po přidělání budky přibližně čtrnáct dní nosila samička do budky kousky větviček a papíru. Větvičky jsou vhodné z ovocných a ořechovitých stromů, ale nejlepší jsou větvičky z vrby i ze smuteční, která se mi osvědčila. Další můj osvědčený účinek má vlhko. Tím, že bydlím v panelovém domě je hned jasné ,že s vlhkostí, kterou potřebují vajíčka je velký problém. Jako radu od chovatelů jsem dostala, že vajíčka potřebují nejvíce vlhka přibližně čtrnáct  dní až týden před vylíhnutím. Já jsem se rozhodla o zvlhčování již od začátku.

        Přes klec jsem dávala mokré hadry, přes noc jsem mokrými hadry pokrývala celou klec. Také jsem dávala mokré hadry na ústřední topení pokud vajíčka byla nakladena v zimním období. Dále jsem pod budku dávala misku s vodou. Toto nemělo sice největší účinek, ale byl to další možný zdroj vlhka. To vše jsem ještě doplňovala vodou z rozprašovače. Při krmení rodičů, kdy opustily budku jsem poodkryla budku a rozprašovačem jsem mírně zarosila stěny budky a vajíčka. Používala jsem vždy tepleší vodu, aby vajíčka nezasdytla. U mého páru jsem neměla s žádnými těmito prostředky viditelné potíže.

Líhnutí

       O líhnutí toho moc psát nebudu, ten kdo to zažil ví, že je to neopakovatelný zážitek. Jen bych dodala něco z mé zkušenosti. Vajíčka byla kladena obden a líhnutí probíhalo každý den, pokud byly všechny oplozeny. Neoplozené vajíčko jsem později rozeznala odlišným zbarvením. Neoplozené vajíčko bylo více šedé a více lesklé. Před vylíhnutím mláďat jsem je raději v budce ponechávala.

Ruční dokrmování mláďat

       Bohužel mě, jako i jiného chovatele potkala situace, kdy jsem musela přistoupit k ručnímu dokrmování mláďat.  Stuací může být více, nejčastěji chovatelé dokrmují pro jeho budoucí krotkost a někdy se musí. Jak o je např. úhyn samice nebo u mě bylo na samici hodně mláďat, které nezvládala. Agapornisové se často projevují jako agresivní jedinci i vůči svým mláďatům.  Moje samička v době tří až čtyř týdnů věku mláďat začala agresivně mláďata štípat do hlavy, kdy jim vytvářela nepěkné boláky na temeni. Pokud byli nejvíce napadení jedinci odebráni a v budce zůstávali dva kusy, byla samice spokojená a přestala tuto zálibu dělat. Někdy snesla i tři mláďata. Nevím čím se to lišilo, ale zajímavé bylo, že na druhou stranu byla mláďata poctivě krmena a chráněna. Dle zkušených chovatelů by samici vyřadili okamžitě z chovu, ale já jsem si na sebe vzala břímě, že při větším počtu mláďat budu dokrmovat. Přece jen to byl jediný pár a jediní papoušci v bytě, takvý domácí mazlíčci na které byl člověk zvyklý.

        Poprvé když mi samice zavrhla mláďe, tak jsem byla celkem bezradná a nastalo ohromné bádání po tom čím dokrmovat. V dané době toho moc nebylo a od chovatelů jsem se nic konkrétního nedověděla. Jen to, že se nemusí krmit během noci. Trochu mě to udivilo, že savci se krmí přibližně po třech hodinách a u ptáků je to jiné. Ale dostala jsem hned odpověď, že ptáci v noci spí. Ale to neměnilo na tom, že jsem je kmila do pozdních hodin a začala co nejdříve ráno.

        První dokrmování jsem začala Sunarem, ale pak jsem dospěla ke svému vlastnímu receptu, který fungoval na všech mláďatech.  Jako základ bylo sušené mléko pro děti. Vedle Sunaru jsem i vyzkoušela Bebu nebo Nutrilon premium a vše se ujalo dobře. Do mléka jsem pro potřebnou energii přidávla lžičku Glukopuru. Pro delší zasycení jsem zvolila dohustění mléka kaší. První dokrmení jsem zvládla rýžovou kaší, ale později jsem objevila kaše osmizrné nebo více zrné, které se více podobají stravě od matky. Po větším množství mléka se občas objevovaly řidší stolice a tak jsem preventivně do kaše přisypávala Smectu (Smecta je práškový přípravek proti průjmům a podává se i  u kojenců). Pro spestření stravy jsem do kaše přidávala trochu ovocné přesnídávky ( nejlepší je karotková nebo jablečná), přesnídávku lze nahradit šťávou ze strouhaných jablek a mrkve. Také jsem i vyzkoušela přidávat mixované banány, ale to už je náročnější na přípravu.

      Tuto kaši jsem podávala injekční stříkačkou. Začala jsem tzv. jednomilitrovou a při dobré adaptaci jsem velikost stříkačky zvyšovala přes 2ml po 5ml. Při dobré adaptaci mláďata snědla až i 8ml kaše. Při dokrmování je patrné viditelné zvětšování volete.

První pomoc při dehydrataci mláďat

      Také se mi stalo, že jsem našla vyhozené malátné mládě z hnízda. Rozmíchala jsem vodu s Glukopurem a stříkačkou pomalu po kapkách podávala do zobáku. Také jsem i jednou byla nucena zasáhnout "brutálněji". Mládě bylo velice apatické a odmítalo polykat. Por záchranu jsem chtěla udělat maximum, tak jsem vzala sondu pro novorozence a pomalu vsunula do volete apomalu stříkačkou podala vodu s Glukopurem. Ač to byl pro nás oba tehdá šok, mládě se z toho dostalo a přežilo.

Nyní již existují různé typy instatních kaší pro různé typy paoušků, ale i tak doufám, že aspoň jednomu chovateli nebo jednomu ptáčku tímto aspoň trochu pomůžu!!!  

V březnu 2009 nás opustila Molly ve věku necelých osmi let. Kubíček po jejím odchodu začal strádat a odmítal jíst. Zkusila si ho vzít mamka a dala ho do blízkosti dvou jeho potomků. Kubíček je nyní spokojený.